Nebojte se být kapkou, která tvoří celý oceán.

18. února 2013 v 12:50 | Auri |  Deník biologa
Mezi prvotní myšlenky blogu kromě tématu přírody patřila také co největší konstruktivita článků. Chtěla jsem se vyhnout zprávám, kterými je internet přehlcen a na které vyskakují odkazy bohužel i zde, čili odkazy, kde je to jen samá smrt, nepříjemnosti, bulvár, sex a strach. Většina těchto témat působí hlavně na nižší lidské pudy místo toho, aby v něm probouzely radost, touhu po vědění, touhu po přemýšlení atd.

Jsem tu sotva měsíc a už se musím (chci) uchýlit k ne zrovna veselému článku, který asi nikomu nenavodí zrovna dobrou náladu. Ke všemu jde stále o jednu a tu samou písničku... Drazí lidé, proberte se a začněte se alespoň trošku zajímat, co se kolem vás děje a čeho jsme všichni aktéry a příčinou. Přestaňme se konečně chovat stylem "po nás potopa", aby se naše děti nemusely za nás v budoucnu stydět, pokud vůbec nějaká budoucnost nastane vzhledem k trendu našeho nynějšího života (trochu apokalypticky řečeno :-P). Mluvím o humusu a špíně, která tu po nás zůstává a pomalu ale jistě devastuje vše živé, nás nevyjímaje. Pochopme, že rozhodně nejsme pány tvorstva a nemáme nade vším navrch. Dnešní člověk je vlastně chudák se zavřenýma očima propluvající ve splašcích a bordelu konzumní společnosti, který si sami tvoříme pod vlastními zadnicemi. Kdo nevěří, ať si přečte např. článek ZDE. Poukazuje na jednu z příčin, proč se dnes na světě rodí tolik autistů (v USA průměrně každé 88. dítě má tuto vadu!). Příčinou je narušení rovnováhy životního prostředí formou chemikálií a jedů, kterými se sami nevědomky trávíme, které nám kolují v podzemní vodě - tedy v hlavním zdroji pitné vody. Zlé je to taktéž s toxiny, které se přidávají do výrobků, jež denně běžně používáme, ať už jde o kosmetiku, léky, čistící prostředky, obyčejné plastové taléřky aj...

Dají se dohledat stovky různých, nezávislých výzkumů vytírajících zrak, kdy člověk až bledne hrůzou, jak tohle všechno může ještě lidské tělo a příroda ustát. Naše těla samozřejmě nápor po dlouhé době bombardování hnusem nevydrží, povolí a projeví se nějakou dnešní civilizační chorobou. Nejčastěji rakovinou a nádory, které jsou způsobeny překyselením organismu, takže stačí prostě jen jíst potraviny, které udržují v těle zásadité prostředí (takovým kouzelníkem je hlavně zelenina, což možná některé z vás nepotěšilo Smějící se), ne žádné chemické s*ačky plné éček, jejichž splašky dělají zle nám i prostředí kolem nás. Počítá se taky pohyb po přírodě, který dodává tělu potřebné záporně nabité ionty... Ale to je úplně jiné téma, do kterého teď nebudeme zabředávat.

Nevoli a smutek, které mě donutily sepsat můj slovní průjem, kdy nevím, co vychrlit dřív, způsobilo tohle video (nedoporučuji citlivým lidem):


Už před několika lety vysílala National Geographic dokument o tomto ostrově uprostřed Pacifiku, který je od všech břehů vzdálen na dva tisíce kilometrů, žijí zde jen ptáci a přece i sem "zavítal" pozdrav od moderní civilizace... Vše vyšumělo bez odezvy... Frustrující je navíc fakt, že nejde o jediné místo tohoto typu a existují i mnohem horší stanoviště, o kterých snad raději ani nevědět. Někdy se situace vyhrotí natolik, že lidé, kteří na podobné věci poukazují, jsou záměrně umlčováni...

Proč mnoho lidí považuje tato témata za "trapné ekologické pindy"? A proč ti, kteří se snaží pro sebe a ostatní udělat něco málo alespoň tím, že se pokoušejí produkovat co nejméně odpadu a vše třídí, jsou považováni za vyšinuté? Proč rodina Straussova z Británie dokáže za rok nashromáždit jen jeden pytlík nerecyklovatelného odpadu pouze tím, že se naučili nakupovat šetrněji? Odkaz článku ZDE. Místo toho, aby si nechali u řezníka naložit maso do igelitu, uchovají ho v bedýnce, která se dá snadno umýt a vleze se do lednice. Na nákup si vezmou vlastní plátěnou tašku místo jednorázové z obchodu. Potraviny nakupují od místních farmářů. Přitom žijí úplně normálně, neobjímají stromy, nelíbají zem, neomlouvají se větvičkám na cestě, na které šlápnou... Každý z nás může takto žít a pokaždé je problém jen v lenosti a nevědomosti. Udělejme něco, z čeho budeme mít užitek my sami a ve výsledku i všichni a vše kolem nás. Nemusíme hned zahodit veškeré zvyky a nahradit je novými, pokud je to na nás příliš rychlé, drastické a máme pocit nucení. Stačí na to jít zlehka, pozvolna. Začne to např. tříděním plastů, až se posléze dostaneme k dalšímu kroku. A přece i tímto nesmělým krůčkem již uděláme pro sebe a životní prostředí mnoho. Nebojme se být jedinou kapkou, nebojme se výsměchu o ekologických blbostech, nebojme se falešných řečích, že je to zbytečné, protože čím víc kapiček bude, tím dřív vznikne celý oceán.


Ještě bych ráda zveřejnila zajímavý článek Méně je více od organizace Hnutí DUHA. Pokud máte dvě tři minutky, stojí za to si jej přečíst. ODKAZ ZDE.
Taktéž uveřejňuji seznam českých farmářů produkujících české výrobky, který dala dohromady opět Hnutí DUHA. ODKAZ ZDE.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama