Jak se zachraňují drozdi v ostravské divočině.

17. května 2013 v 11:10 | BioAuri |  Záchrana zvířat
Když jsem kvůli studií bydlela na privátě v Ostravě, neměla jsem nouzi o zajímavá setkání s divokými zvířaty, přestože jsme domek měli v dosti osídlené části. Jistě to bylo tím, že kousek od našeho baráku byl Bělský les. Taková mírně zalesněná plocha v Ostravě a po nocích hodně nebezpečná díky jistým vypatlaným fanouškům Baníku, feťákům a podobným existencím. S vyplazeným jazykem Díky tomuto lesu však pod naše okna denně zavítala nějaká veverka, kuna nebo zajíc. Prostě bylo místo učení rozhodně na co koukat. Smějící se Včera jsem při debordelizaci notebooku našla nějaké staré fotky (pořád žasnu, jak ten starý kompakt Olympus nádherně fotí a to jsem myslela, že neumí pořádně zazoomovat, přitom je toto foceno tak z šesti metrů a z výšky).







Největší a nejpůsobivější zážitek však mám s drozdy. Abych uvedla trochu situaci... Po naší ulici se to jen hemžilo kočkama (nechápu, jak se mohly tak rychle rozmnožovat, skoro jako potkani!) a jak je známo, kočky si velice rády hrají, bohužel často s živým tvorem, kterého nakonec cvičně zabijí. Toto chování bylo vědecky ověřeno ve dvacátém století, jméno etologa si nevzpomenu, ale šlo o pokus, kdy byly kočky zavřeny do jedné místnosti s velkým počtem myší. Nejdříve je zabíjely a jedly, pak je zabíjely jen proto, aby uspokojily svůj "lovecký stimul" a teprve až ukojily i tohle, přestlay si myší všímat úplně. No, a tento hravý či lovecký stimul místní kočky často praktikovaly na ptáčatech, která vyhazovala z hnízda, jestliže ho ptáček rodič dostatečně neukryl. Při jedné takové situaci jsem nakonec zasáhla i já, protože se jednoduše na takové věci nedokážu dívat, když normálně živený a opečovávaný kocourek jde a rasuje jiná zvířátka snad jen tak pro zábavu. Stalo se to na sousedovic dvorku. Jejich mladý kocour shodil z jabloně hnízdo drozdů se dvěma ptáčaty, která už byla krásně opeřená, ale chyběl jim ještě nějaký ten týden rodičovské péče, aby se dokázala o sebe postarat sama a začala létat. Když jsem viděla, jak je rasuje v jahodovém záhonku, bez nějakého dovolování jsem vlétla na cizí pozemek a ptáčata mu vytrhla z drápků.

Takže super, alespoň dnes jsou mladí ptáčci zachránění, ale co teď s nima? Neměla jsem v tomto oboru záchrany divokého ptactva žádné zkušenosti a navíc týden předtím jsme se v rámci předmětu biologie chráněných druhů učili, že všichni ptáci jsou v EU chráněni legislativou, ať už ohrožení jsou nebo ne. Že se s nimi nesmí manipulovat, chytat je, ubližovat jim atd. Ne že bych měla strach, že u mě zazvoní nějaká kontrola z Ústavu pro ochranu zvířat Smějící se, ale vážně jsem nevědela, co si mám počít a jestli to vůbec můžu někomu říct. Smějící se Naštěstí jsem měla spolužáka, který je na ptactvo zaměřený, snad má už i nějaké to manipulační povolení ze zákona, které se musí složit, pokud chcete s ptáky v přirodě pracovat. Takže jsem mu napsala, jestli by mi mohl poradit a obratem odepsal, že mám rozmočit nejlépe kočičí granule (což bylo super, páč jsme měli na privátě dva domácí kocourky, tudíž i granule) a malé drozdy jimi krmit. Ráno je pak mám pustit a rodiče už si je najdou a dokrmí (příhoda se stala večer a Filipysk - tak jsme provinilému kocourkovi říkali - stále slídil v okolí, takže vypouštění se odložilo na čtvrtou hodinu ranní). Chudáčci malí drozdíci byli vystresovaní, všechno pokáleli (i mě a několikrát Smějící se) a pořád volali rodiče, takže po pár nášupech a doplnění vody injekční stříkačkou byli uloženi do vystlané krabice, kde se zklidnili.



Fotky mám jenom dvě téměř stejné, víc jsem jich nepořizovala. Drobci byli dost vynervovaní i bez toho. Ale pojďme už k jádru pudla: jak to všechno dopadlo?
Vlastně nevím... S kamarádkou, která taky miluje zvířata a celou dobu mi pomáhala, jsme vstaly ve čtyři ráno. Místní drozdi zpívali v létě už tak od tří, takže jsme měli jistotu, že oni již vzhůru budou. S vyplazeným jazykem Vynesli jsme oba nešťastníky ven a snažili se je přimět, aby začali zase volat své rodiče. Po chvíli se to podařilo a nějaký pár drozdů slétl na okolní stromy a vše pozoroval. Bohužel nám nepřálo počasí, mrholilo, bylo hnusně a my nevěděly, kam ptáčata uložíme, aby nepadla hned na oči venkovním kočkám a aby si je zároveň rodiče znovu našli. Po několika marných pokusech, kdy se mrňata učila bungee jumping z větví bez lana, jsme je usadily hluboko do jednoho smrčku blízko sousedovic jabloně, odkud byli shozeni. To bylo vše, co jsme pro ně mohly v tu chvíli udělat. Ještě jsme nějakou dobu čekaly, jestli zas neseskočí na zem, ale neseskočili, tak jsme s kamarádkou odešly. Když jsem se pak odpoledne vrátila ze školy, drozdy už jsem na smrku nenašla, takže bohužel nevím, jak to s nimi dopadlo. Možnosti jsou dvě: buď je Filipsyk nebo jiná kočka našla a odnesla, nebo zalezli hlouběji do stromu, kam jsem už nedohlédla ani nedošmátrala a tam v tichosti vyčkávala na další nášup od rodičů. Srdečně doufám v tu druhou možnost, ale kdo ví. Příroda nikomu nenadržuje, prostě jen plyne v rovnováze a drozdí rodiče se alespoň poučili, že příště mají své hnízdo lépe schovat.

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama