Změna, která začala v srdci, ne v hlavě.

1. července 2013 v 9:54 | BioAuri |  Deník biologa
Poslední měsíce mě často zavalovaly myšlenky o zvířecí části mého jídelníčku a minulý čtvrtek vše nabralo nečekaný směr…

Abych uvedla situaci: miluji zvířata a můj "dream job" je práce s nimi, chránit je, ošetřovat je, pomáhat jim. Jelikož už začínám silně realizovat tuto myšlenku, potřebovala jsem dořešit ještě jedno dlouhodobé dilema. V mém okolí je pár lidí, kteří jsou tzv. vitariáni (jedí pouze čerstvé plody, potravu tepelně neupravují) a svým stylem života, chováním i myšlením jsou úplně jinde než kdokoli z nás. Jsou to velice úspěšní a chytří lidé. Jejich život mě tehdy velice motivoval a já chtěla pro své tělo udělat něco prospěšného, proto jsem se taky dala na vitariánství. Mé pokusy ale nikdy nevydržely dlouhodobě, naopak mi někdy dělaly vyloženě zle. Proto jsem se na to vykašlala a jedla dál po svém. Jak jsem zmiňovala hned v první větě, poslední dobou mně téma konzumace zvířat hodně zamotávalo hlavu. Hlodal ve mně fakt, že já - takový zastánce zvířat - pořád jím maso. Pokaždé jsem ty myšlenky ale rychle zahnala argumenty, že bez masa jsem to zkoušela nejmíň stokrát a nikdy to nevyšlo a nebudu neustále tlačit na pilu. Před několika dny však nastal naprostý obrat a já pochopila tu nejdůležitější věc…

Byl čtvrtek večer, já lenošila v hotelovém pokoji u Achensee se svými přáteli (bylo to super, čekejte nálož fotek z Tyrol!) a na internetu jsem z nudy klikla na "Nejlepší řeč, jakou kdy uslyšíte" od Garyho Yourofskeho. Naprosto upřímně - byla to vážně ta nejlepší řeč, jakou jsem zatím slyšela. Gary Yourofsky je vegan, který velice věcně argumentuje k problematice živočišné stravy. Díky němu jsem si dala jedna a jedna dohromady. Když začal rozebírat fyziologii lidského těla, neustále jsem se tloukla do hlavy, jaktože mi tohle nedošlo už na přednáškách fyziologie obratlovců, kde jsme tohle všechno brali, plus něco navíc?


Nebudu rozebírat všechny pocity, které jsem z celé věci měla, to by bylo spíš na knížku a už teď to bude pořádně dlouhý článek. Jednoduše… byla jsem zcela ohromená a vše mi postupně docházelo… Když se přidalo pár záběrů z jatek, udělalo to ve mně "cvak" a já věděla, že odteď už nemám potřebu jíst mléko, vejce ani maso. To cvaknutí se stalo totiž v srdci, ne v hlavě. Konečně jsem pochopila, proč se mi nikdy dříve nedařilo odpoutat se od masa nebo vařené stravy: dělala jsem to ze sobeckého důvodu jen pro své tělo a plně mi nedocházela role zvířat a jejich utrpení (i přesto, že jsem viděla Earthlings a další podobné filmy). Nyní jsem ale na celou věc nahlížela srdcem:"Holka, ty přece miluješ zvířata a podívej, jak pro tebe ty dojnice, nosnice a prasátka trpí. Jasně, ty produkty mají výbornou chuť, ale za tuhle cenu to ROZHODNĚ nestojí…" A bylo to. Úplně takto snadno. Často říkám, že vše je jen v hlavě, což je samozřejmě pravda - vytváření hranic, dogmat, sebedůvěra či nedůvěra apod., ale teď vím, že ještě větší roli hraje srdce a to když přijde na scénu, hlava se mu naprosto podřídí.

Nevím, jak dlouho mi tento stav vydrží, přeji si, aby to bylo už na celý život. Konečně chápu ty "bilbórdy" po celém Brně, kde se usměvavý chlápek s jablkem v ruce snažil všechny přesvědčit, že veganství je ta nejlepší a nejsoucitnější volba. Nikdy se mi to ale tak nějak nelíbilo. Důvodem je fakt, že nemám ráda škatulkování. Když řeknu "jsem vegan", hned to vyvolá rozruch a buď to vypadá, jako bych se měla nad ostatní povyšovat a chtít je předělat (což bohužel někteří "vegani nutiči" opravdu dělají), nebo se naopak ostatní povyšují nade mě. Takže tuto škatulku škrtám a říkám pouze:"ne, děkuji, nejím maso, mléko ani vejce."


K závěru bych chtěla říct, že mám zatím při sobě tu největší podporu ze všech, svého přítele, který nad celou věcí taky hodně uvažoval a i když jeho nejbližší okolí bere záležitost skoro tragicky a nátlak a rýpání je někdy přehnané, snaží se taky něco pro němé tváře udělat.
Když jsme se včera vraceli z Rakouska a já rozjímala v autě nad knihou Životní pohoda zvířat: Kulhání k ráji od profesora chovu hospodářských zvířat Johna Webstera, něco mi najednou řeklo, že to, pro co jsem se rozhodla, je správné, protože člověk, který chce změnit svět, musí nejdříve změnit sám sebe. A přesně tak to je. Nečekejte ale, že vás budu přesvědčovat, abyste se stali těmi takzvanými vegany. Berte to jako pouhou inspiraci a popřemýšlejte nad argumenty, které rostlinná strava přináší. Nejde jen o konec utrpení zvířat, ale o konec utrpení všech lidí, i Země. Pokud vás tato poetická poslední věta neodradila, doporučuji kouknout ještě na pár videí níže a já se už opravdu pro dnešek loučím. Mrkající





 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama