Týdny pro les a divočinu v Jeseníkách.

27. srpna 2013 v 20:45 | BioAuri |  Toulky divočinou
V neděli jsem se vrátila z Týdnů pro les a divočinu v Jeseníkách a přináším pár fotek z mobilu. Usmívající se Troufám si říct, že Týden se vydařil a i když byl narozdíl od jiných fyzicky docela náročný, věřím, že to pomohlo všem účastníkům pořádně si vyčistit hlavu nejen prací, ale taky pobytem v přírodě a výšlapem po horách.' S bonusem, že večer jsme měli k dispozici sprchu i elektřinu, jelikož jsme přespávali na Správě CHKO Jeseníky. Na jiných turnusech se pobývá na chatách uprostřed divočiny, takže tato akce byla výborná pro nás zhýčkané a rozmazlené lidi. Smějící se

Pondělí
První pracovní den nás čekalo rozdělávání oplůtků desetiletých olší v Nivě Branné (první foto). Největších zážitků bylo hned několik. Když nepočítám pole plné velkých kobylek a sarančat, fascinovaly mě obří lopuchy, kopřivy, máty a svízele, kterými jsme se museli při vytrhávání oplůtků prodírat. Lopuchy byly jako z pohádky, měřily až dva metry a bylo vážně kouzelné pod nimi procházet. Bohužel se mi je nepodařilo nějak inteligentně zachytit na fotografii, takže musíte zapojit fantazii a představovat si, že lopuchy na fotce jsou nad vaší hlavou jako obří deštníky. Smějící se









Úterý
V úterý jsme vytrhávali semenáčky borovice kleč - kosodřeviny na vrcholu Keprníku a poté přespali na Šumárníku, na chatě pronajaté Správou CHKO Jeseníky. Počasí jsme měli zamlžené a viděli sotva na deset metrů, takže se divím, že jsme se nakonec všichni našli a nikdo nepřespával v divočině. Smějící se Při práci jsme až nechutně promokli, ale dalo se to vydržet. Mimopchodem na "Šerák - Keprník" je to z Jeseníků docela štreka, takže k chatě jsme byli první den dovezeni autem a musím říct, že jsem až do té doby netušila, že obyčejná stará Fabia může být tak skvělé terénní auto. Smějící se Vyškrábala se všude i přes šílené strouhy, kameny a hrboly. Každopádně se musím přiznat, že mi trhání kleče nedělalo moc dobře, prostě mi to bylo líto, i když naprosto chápu, že je to nepůvodní, vysazený druh, který nemá na vrcholku Keprníku co dělat a zmenšuje plochu subalpínksých luk. První dvě fotky ukazují "výhled" ze skalky od chaty, dále vranní oko, které jsem poprvé v životě viděla naživo a dále pak dobytí zamlženého vrcholu a vytrhávání kosodřeviny.













Středa
Byla skvělá! Jeden ze zaměstnanců Správy nás provedl NPRkem Šerák - Keprník s tvrzením, že si budeme připadat jako v Yellowstoneu. No, já v Yellowstoneu zatím nebyla, ale jestli to tam vypadá z poloviny jako ve zmiňovaném NPR, chci se tam podívat o to víc. Klišé, ale je to tak. Speciální na tom byl fakt, že "normální" člověk se do těchto míst nedostane a možná že je to jenom dobře... S vyplazeným jazykem Odtud extra fotky nemám, hodně jsem se kochala krajinou. Za zmínku však stojí třeba snímek s větví obalenou lišejníkem. Čím delší stélky lišejník má, tím čistší vzduch v dané oblasti je. A že tam lišejníků bylo hodně a hodně rozrostlých.
První fotka znázorňuje výhled ze Šeráku na celý Jeseník, který pod mlhou není vidět. O to zábavnější jsou fotky z pátku, kdy se vyjasnilo a já mohla ten samý pohled vyfotit tak, jak ve skutečnosti vypadá.










Čtvrtek
Čekalo nás vysekávání přerostlé kleče na jedné turistické stezce. Ten den jsem z práce nebyla příliš nadšená, páč mě přestala bavit už po dvou hodinách a taky mi připadalo smutné, kolik jsme toho pošlapali a udupali, jen abychom odtáhli pořezané větve z dohledu lidí-turistů, aby náhodou nepsali a nevovali na Správu a do Lesů ČR, proč se to tam sekalo a že to tam vypadá škaredě. Zato jsem ale viděla tyhle nádnerné plavuně skoro všude. Usmívající se



Pátek
První snímek ukazuje zmiňovaný, inverzí nezastřený pohled na Jeseník ze Šeráku. Dále pak bezmlžný vrchol Keprníku tak, jak by měl zhruba vypadat: subalpínská louka s nízkými rostlinkami bez kleče, na něj navazuje pohled o 180°, kde už se kleč rozrostla do obřích rozměrů. Tu jsme šli zase vytrhávat, respektive semnáčky. Po cestě jsem narazila na svazích na krásná pavoučí obydlí, jedno z nich jsem vyfotila. Vtipné bylo, že ten den jsem se sama v kleči ztratila a asi hodinu bloumala v borůvčí, než jsem narazila na zvířecí stezku, která mě z kosodřeviny vyvedla na turistickou cestu.









Sobota
Víkend byl ve znamení individuálního programu a individuálních výšlapů. Někteří se vydali do Priessnitzových lázní (snad to píšu správně :-), kamarádka a já na Zlatochlumeckou rozhlednu (tímto názvem si také teď nejsem jistá :-P) a Čertovy kameny a největší skupinka vyrazila do Nivy Branné dodělat pár oplůtků u olší a poté navštívit místní pivovar a cukrárnu v Branné. Usmívající se Že prý tam dělají výborné kremrole. Pivo a sladké jsem vyměnila za nalezení kobylky smrkové, kterou jsem si moc přála vidět v reálu. Dostala jsem ke svátku Atlas rovnokřídlých České republiky od pana docenta Kočárka, jsou v něm nádherné fotky a na jeho úvodní straně je sameček kobylky smrkové, který mi tolik učaroval, že sjem tento druh chtěla poznat osobně. A povedlo se mi to při výšlapu na rozhlednu! Našla jsem na zemi samičku, která byla otupělá, asi na ni někdo šlápl či co, tak jsem ji v dlani poodnesla na mechem porostlý pařez, aby se v zelené barvě ztratila a dala dohromady. Mrkající Stejně jako předtím neděle byla příjezdová, následující neděle byla odjezdová. Většina šla před odjezdem ještě navštívit lázně. Já se ale nemohla zdržet, takže jsem před devátou nasedla na přímák do Brna a odjížděla z prosluněného Jeseníku do deštivého velkoměsta. S vyplazeným jazykem





To byl ve zkratce výlet do Jeseníků za dobrovolnickou činností. Navštívených míst však bylo mnohem víc, například Vysoké vodopády, Vřesová studánka, Sněžná kotlina, Červenohorské sedlo a tak dále. Věřím, že Týden pro les v Jeseníku se uchytí a že ochotní lidé ze Správy CHKO Jeseníky vždy najdnou smysluplnou činnost pro účastníky akce.







 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama