Zdokonalovat životní prostor...

9. srpna 2013 v 0:54 | BioAuri |  Deník biologa
Ani už nevím, jak jsme se k tomu dostali, ale kdysi mi dva známí řekli, že pro člověka není přirozené snažit se ochraňovat přírodu, ale že naopak jeho přirozeností je destrukce a ničení vedoucí k vlastnímu zániku. Tehdy jsem na ně koukala jako vyoraná myš. Přišlo mi hodně přehnané domnívat se, že člověk díky své mentální síle má téměř povinnost přivézt k záhubě co nejvíce druhů rostlinných i živočišných a co nejvíc planetu zaneřádit. Vlastně jsem byla v šoku, že takový názor vůbec existuje. Avšak na jejich obranu dnes musím uznat, že není divu, když si někdo něco podobného myslí vzhledem k tomu, že dnešní člověk je od přírody naprosto odpoután. Většina lidí žije v rušných, hlučných, špinavých městech v králíkárnách, kde nejbližší spojení s přírodou je trávník zarovnaný na pět centimetrů nebo jezevčík postarší sousedky od vedle. A přesně z takových hlav pak vznikají podobné evoluční teorie, že každý druh na Zemi ji chce ve skutečnosti celou ovládnout a hned by to udělal, kdyby měl příležitost.

Já říkám, že je to blbost a z pusy ji rozhodně nemůže vypustit člověk, který někdy trochu četl o ekologii, tedy o vzájemných interakcích mezi živým a neživým prostředím. Celá existence na Zemi funguje díky neskutečně složitým a spletitým vztahům všeho se vším. Přirovnala bych ji k naší nervové soustavě, kdy se jednotlivé neurony různě spojují a propojují a vytváří obrovský funkční komplex a když je nějaká jeho část poškozena, ne vždy se dokáže vrátit - i přes vysokou schopnost regenerace - do svého původního stavu. Takto funguje život na Zemi: je to rovnováha vzájemného působení, která se umí sama regulovat a vyvažovat. Chci tím říct, že jsem přesvědčena, že žádný živočich, rostlina či houba nespřádá v mysli plány o podmanění světa, jelikož stačí ze svého prostředí odstranit již jeden faktor, ať už živý či neživý, a způsobit tak kaskádu reakcí, které nakonec mohou vést k vlastní záhubě. Uvedu příklad: na kameni u moře rostou dva různé druhy vilejšů. Jeden z nich je ale silnější a posutpně z kamene slabšího vilejše úplně vytlačí. Jenže to neměl dělat, protože slabší vilejš byl schopný produkovat látku, která podporovala růst řas ve vodě pod kameny. Tato řasa lákala k sobě různé velice malé korýšky a "breberky", jejichž filtrací se silnější vilejši živili. Bez slabšího druhu však není produkována stimulující látka, nejsou řasy a tím pádem ani potrava pro přemožitele.
Jde o smyšlený případ, ale přesně na takových a mnohem složitěji propojených principech příroda funguje a aby se udržela rovnováha, tak buď "nadřazený druh" nepřežije, nebo dojde k symbióze, v nejlepším případě k mutualismu, kdy mají ze společného vztahu prospěch oba druhy. A právě tohoto jevu člověk není tak nějak schopen, jelikož při svém obklopování technokratickými vymoženostmi úplně na souznění a rovnováhu zapomněl a vede sám sebe k záhubě.
Osobně věřím, že tu jsme proto, abychom zdokonalovali životní prostor, ne jej zabíjeli a tím škodili sami sobě. Prosím, zamyslete se nad tím, že cesta k tomu udělat pro sebe něco opravdu prospěšného (a nejen pro sebe, ale i ostatní) vede skrz pomáhání přírodně a zdokonalování životního prostoru...

 


Komentáře

1 Katka Katka | 6. září 2016 v 20:23 | Reagovat

Hezký článek, díky :o).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama